Slavnost Těla a krve Páně - Boží Tělo

Ve čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice slaví církev slavnost Těla a krve Páně. Svého rozšíření po celé latinské církvi se dočkala v roce 1264 zásluhou papeže Urbana IV. Na jedné straně poskytla odpověď víry a kultu na heretické nauky ohledně tajemství skutečné přítomnosti Krista v eucharistii a na druhé straně korunovala tehdejší hnutí vroucí zbožnosti ke vznešené Nejsvětější svátosti oltářní.

Slavnost Božího Těla byla po staletí hlavním vztaženým bodem lidové zbožnosti  vůči eucharistii. Během 16. a 17. století se víra, podnícená nutností odpovědět na odmítavé postoje protestantského hnutí, a  kultura /umění,literatura, folklór/ společně podílely na navracení života  a významu mnohým projevům lidové zbožnosti vůči tajemství eucharistie.

Eucharistická zbožnost, tak zakořeněná v křesťanském lidu, musí být ovšem vzdělávána, aby se pevně držela základních skutečností.

Průvod o slavnosti Božího Těla je jakousi „typovou formou“ eucharistických průvodů. Prodlužuje totiž slavení eucharistie: okamžitě po mši je hostie, která byla při ní proměněna - uložená do monstrance - vynášena z bohoslužebného prostoru, aby křesťanský lid „vydal veřejné svědectví své víry a úcty k Nejsvětější svátosti.“

Věřící dobře chápou hodnoty obsažené v průvodu Božího Těla a mají je v mimořádné oblibě: cítí se být „lidem Božím“,  který kráčí se svým Pánem a vyznává svou víru v toho,  který se skutečně stal „Bohem s námi“.

Je však nezbytné, aby v eucharistických průvodech byly zachovávány normy upravující jejich průběh, zvláště pak ty, které bdí nad zachováváním důstojnosti a úcty náležející Nejsvětější svátosti. Je také nezbytné, aby typické prvky lidové zbožnosti / výzdoba cest a  oken, květinové  projevy  úcty, oltáře k uložení  Nejsvětější svátosti během zastavení průvodu, zpěvy a modlitby/  byly všechny voleny tak, aby v nich byla vyjádřena víra v Krista a mají se vztahovat pouze k němu, jako Pánu, bez jakýchkoli známek předhánění se mezi sebou.

Eucharistické průvody se obvykle zakončují požehnáním Nejsvětější svátosti. V případě průvodu  Božího Těla je toto požehnání slavnostním uzavřením celého slavení: namísto obvyklého kněžského požehnání je uděleno požehnání Nejsvětější svátosti.

Římský rituál proto vyzývá : „Když věřící uctívají Krista přítomného ve svátosti, ať  jsou si vědomi, že tato přítomnost vyvěrá z oběti a vede ke svátostnému a duchovnímu přijímání.“