Jak je to? Proč to tak je ?

 Strejda mi říká, abych dobře prodal, co umím  a  babička mi říká, abych se nevytahoval.  Jak je to tedy správně ?

                                                                           Martin

Milý Martine,

už sám víš, že na některé otázky mohou být různé odpovědi. A některé odpovědi se mohou líbit jednomu člověku a nemusí se líbit druhému. Tvoje otázka stojí za přemýšlení. Zkusme se na to podívat zblízka. Vzpomeň  si, jaké to bylo, když se ve vaší třídě mělo stát něco, na co nestačil jeden. Museli jste se domlouvat,  jak na to. Je-li ve vaší třídě nějaký kluk, který se pořád vytahuje, nebo holka, která se neustále dere dopředu, dělali jste to tak, jak oni řekli. At´ to bylo šikovné nebo ne. I kdyby vás to bylo stálo víc práce nebo to dokonce dopadlo špatně, oni by se z toho nějak vymluvili. Protože oni se cítili jako vedoucí, kterému se všichni musí podřídit. Ale pokud jste bezvadná třída, kde spolu dobře kamarádíte, vyslechli jste nejdříve všechny návrhy. Nakonec jste přijali ten nelepši, at´ ho řekla holka se samými jedničkami nebo kluk, kterému učení zas tak moc nejde. Přece nešlo o to, aby se někdo stal slavnějším, ale aby se udělala věc, kterou bylo nutno udělat.

Naopak, je-li ve třídě někdo, kdo má rád hudbu a cvičí denně dvě hodiny na klavír, nejspíše pošlete jeho, aby vás reprezentoval v hudební soutěži.  Vyzná-li se některá holka ve vaření, může ve cvičné školní kuchyni rozdat úkoly  právě ona. Proč byste jí neměly poslechnout ?

Každý může někdy něco lépe pochopit než ten druhý. Nikdo nemá patent na rozum, aby vždycky všechno věděl lépe než ostatní. Dokonce někdo mladší může něco lépe pochopit. Proč ho tedy neposlechnout? Znáš Andersenovou pohádku Císařovy nové šaty?  Malé dítě zahanbilo dospělé. Já jsem mnohokrát starší než ty, ale byl bych hloupý, kdybych se nad tebe vytahoval. Vždyt´ máme stejnou duši!

Jako je tomu ve vaší kamarádské třídě, která táhne za jeden provaz, tak by to mohlo být  i mezi dospělými. Táhnout za provaz, to znamená žít pěkný život. A není k tomu potřeba mnoho peněz. I  když vaše rodina má málo peněz, mohli jste prožít krásné Vánoce. Potěšil tě dárek, který  nebyl ten nejdražší. Stačí mít se vzájemně v úctě, kamarádit, spolupracovat, rozvíjet schopnosti, které jsi od Pána Boha dostal.

A být moc za ně vděčni.

                                                                                                 P.Pavel Kuneš

převzáno z časopisu /Nezbeda č.1/2010/