DOBA POSTNÍ

Doba postní - trvá 40 dní, začíná Popeleční středou a končí Zeleným čtvrtkem.

Liturgie postní doby nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí k větší soustředěnosti, sebeovládání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů.

Povaze a tradici našeho národa odpovídá vyjadřovat hudbou nejen radost, ale i toužebné očekávání, ducha kajícnosti i zármutek. Proto biskupové a ostatní ordináři českých a moravských diecézí rozhodli dne 1. října 1969, aby používání hudebních nástrojů v době adventní a postní a při bohoslužbách za zemřelé nemuselo být u nás omezeno jen na pouhý doprovod zpěvů. Nutno ovšem hrát jen tak, aby to odpovídalo vážnosti liturgické doby.

Popeleční středa - den přísného postu

Prvním dnem postní doby, našeho putování k Velikonocům, je Popeleční středa.

Kněz žehná popel a uděluje popelec. V kostele dostávají lidé na čelo znamení popela. Slyší při tom často slova z Bible: „ Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“ nebo „Čiňte pokání a věřte evangeliu.!“

Bible člověku před Velikonocemi připomíná, že den za dnem ubíhá vzácný čas jeho života. Všechno zlé se však promění v popel. Proto se snaží obrátit křesťan od svých hříchů k dobrému. Ježíš jej k tomu volá.

Věřícím ať se častěji doporučuje horlivější a účinnější účast na postní liturgii /křížová cesta/ a kajících pobožnostech. Ať jsou vybízeni především k tomu, aby podle nařízení a tradice církve přistupovali v tuto dobu k svátosti pokání a mohli tak slavit velikonoční tajemství s čistým srdcem.

Křížová cesta - pobožnost v postní době. Možná se modlit také během roku.

Křížová cesta vznikla přímo v srdci lidí, z nutnosti vidět živě před očima svatá tajemství spásy a mít možnost si říci: „Tak to bylo, tady se stalo toto a tam zas ono.“

Vznikla z nutnosti lidských srdcí být při tom. Jistě již prvotní křesťane v Jeruzalémě znovu ve zbožných vzpomínkách procházeli cestu, po niž musel kdysi jít Ježíš.

Později v západních zemích někoho napadlo vymalovat události bolestné cesty a obrazy umístit v chrámu. Tak bylo umožněno konat tento zbožný zvyk i těm, kteří nemohli putovat do Svaté země. Zvláště františkáni se o tuto náhradu velmi zasloužili. Zpočátku byla „křížová cesta“ omezena pouze na řádové kostely, brzy byla zřízena v každém městě, až se konečně dostala do všech kapli a chrámů:  musí se ovšem zachovat jisté podmínky při jejím zřizování.

Křížová cesta mnohem lépe než kterákoliv jiná pobožnost přiblíží člověku utrpení Pána způsobem tak vlastním lidské bytostí, způsobem zároveň uctivým a důvěrným, nenuceným a přesto podřízeným určité formě.

V našem kostela na Novém Hrádku – pobožnost  „ křížová cesta“ je v pátky během postní doby - po večerní mši svaté.