Číhošťský zázrak

V obci Číhošť došlo na přelomu let 1949 a 1950 k událostem, které jsou dodnes známy jako tzv. Číhošťský zázrak. Při mši svaté o 3. adventní neděli se několikrát během kázání místního faráře Josefa Toufara pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. Sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Stejný jev se měl údajně opakovat na Boží hod vánoční...... 

 Uvolněte se prosím -JUDr. Kolja Kubíček

 Program ČT 1, 13. 4. 2007

Kraus: A pak je tady velká postava pana Máchy, ten byl obviněný z ubití toho kněze Josefa Toufara v tom číhošťským zázraku. To je jako obzvlášť temná postava teda pro mě, protože to je v hrozný době a z hrozný události, ten číhošťskej zázrak, ten podvod s tím oltářem, že jo?

Kubíček: To byl, nejenom, že nám to tak připadá, ale také to tak skutečně je. To je jeden z nejzajímavějších, tedy vůbec nejzajímavější případ, který jsem kdy dělal, ten číhošťský zázrak, a tedy s tím i související tedy i obhajoba toho pana Máchy. On Mácha myslím že byl představen jako zloduch, který měl poškodit toho faráře, ale on se tak vždycky i tvářil před těmi novináři, takže ideálně vyhovoval tomu obrázku zloducha. Nicméně na tom případu samotném bylo zajímavé úplně něco jiného. Číhošťský zázrak. Byl to případ z roku 1949, kdy se tedy poslední neděli před Vánocemi měl pohnout křížek v kostele. Vidělo to tehdá asi 17 lidí, 19 svědků to vidělo, 17 jich písemně o tom napsalo zprávu, za dva to napsal farář. Farář sám tehdy to neviděl. Ten farář se jmenoval Toufar. A ten nebohý farář, když teda k tomuto z jeho hlediska zvláštnímu úkazu, nechci říct přímo zázraku, došlo, tak samozřejmě o tom informoval. A teprve někdy koncem ledna už to přišlo Státní bezpečnosti velice nemilé, že vlastně někde v Číhošti se měl stát zázrak, a právě v okamžiku, když byl takový obrovský tlak na tu církev jako takovou a snaha stranických orgánů ji zlikvidovat. Takže tedy faráře Toufara zatkli, uvrhli do vězení ve Valdicích, to je hnusné vězení i dneska, natož tehdy v tom roce 49, a začali ho mít k tomu, aby se přiznal, že to pohnutí křížku zinscenoval. Farář se nepřiznal. Nikdy se nepřiznal. A tak, jak se zjistilo v průběhu toho vyšetřování, v průběhu téhle kauzy, o které jste se zmínil, tak to ani nikdy nesestrojil. Nejen, že se nepřiznal…

Kraus: Oni udělali strojek, že jo, kterej to jako dělal a vysvětlili to tím strojkem. 
Kubíček: Ano, v roce 68 v průběhu té tzv., toho Pražského jara, se mělo za to, že Státní bezpečnost předem sestrojila nějaký zařízení, který bylo křížkem a že pan farář Toufar tedy s ním… a že budou tvrdit, že s ním hýbal.

Kraus: Jo a že tím…

Kubíček: To byl návrh z roku 69 přibližně. No, ono to tak… pak se zjistilo v průběhu toho současného řízení, že tomu tak vůbec nebylo. Státní bezpečnost vůbec nesestrojila žádný zařízení a pokud ho sestrojila, tak ho sestrojila nefunkční a až poté zatkla toho nebohého pátera. Když vypovídali ti pracovníci, ti technici Státní bezpečnosti, u soudu, tak dokonce říkali, že jim to nikdy nefungovalo. I když to sestrojili. Sestrojili to, pak přivezli faráře, nafilmovali rekonstrukci činu, jako kdyby on s tím hýbal. A s tímto chtěli vytvořit proces. Nepovedlo se. Pan farář dostal žaludeční vředy z toho špatného prostředí té věznice a z toho věznění a den těsně po té rekonstrukci mu praskl jeden vřed a na to vlastně zemřel. Odvezli ho na chvíli ještě na takovou nutnou operaci do SANOPSu, aby ho ještě zachránili, aby ho měli vlastně živého v procesu, nicméně zemřel. Takže výsledek celého toho procesu bylo, že pan farář nesestrojil žádné zařízení, nesestrojila ho ani Státní bezpečnost, ten křížek se hýbal, ať už z jakýchkoliv důvodů sám, bez vlivu pana faráře a bez vlivu Státní bezpečnosti. Přiznání faráře pak existovalo, ale to bylo podvržené, bylo zcela evidentně prokázáno, že ty poslední stránky, kde to jeho přiznání bylo, při těch výsleších někdo dopsal a někdo jiný podepsal než on. Zajímavé na věci je, že pan Mácha byl odsouzen nikoliv za to, že by snad mlátil pana faráře tak, že by zemřel, byl souzen za to, že při těch výsleších ho měl bít. A za to byl jako odsouzen. Dostal tehdy 5 let nepodmíněně, později nějak to bylo zkráceno, ale v každém případě byl odsouzen. Ten farář nebohý byl tehdá pohřben tajně, na tajném místě, ani jeho rodina se nedozvěděla, kde. A na celé věci je zajímavé, že až dodnes jsou ty spisy částečně tajné, takže když byl proces, byla vyloučena i veřejnost z části procesu.

Kraus: Proč je to pořád tajný?

Kubíček: Nevím, proč je to tajné, možná proto, že se nikomu nelíbí, zejména ne původní komunistické vládě, možná, že dokonce ani té současné polistopadové, že by mohlo existovat něco jako zvláštní úkaz, který by snad někdo moh ve prospěch církve považovat za zázrak.

Kraus: Aha, takže myslíte, že pořád je to z části pravda, tajný?

Kubíček: Možná proto, možná také proto, že v tom figurovali lidé, kteří dodnes žijí. Za tu Státní bezpečnost. Ten totiž, kdo dal uvěznit toho faráře, kdo nařídil jeho vyšetřování, jeho přiznání, kdo stál u jeho smrtelného lůžka do poslední chvíle, než vydechl, a kdo ho dal tajně pohřbít, ten v tom procesu vystupoval jako ctihodný svědek. Zatímco ten Mácha, který byl jen obyčejný vyšetřovatel, byl odsouzen.

Kraus: to jsou roztomilý kauzy…

Kubíček: Ale tady v tom případě to byla historicky velice zajímavá kauza.

Záznam tototo pořadu zde.